Mnoho rodičů má možná pocit, že Montessori výchova či pedagogika je velmi nákladná, náročná a tak trochu elitářská záležitost. Nic ale není vzdálenější pravdě. Maria Montessori cíleně vyhledávala práci se sociálně znevýhodněnými a také postiženými dětmi, které díky jejímu citlivému přístupu zvládaly dokončit školní docházku. Chtěla dokázat, že tento přístup je prospěšný pro každého a to se její celoživotní prací zcela jistě prokázalo.
Pokud chcete odhalit, o čem je Montessori doopravdy, čtěte dál.
Základem Montessori přístupu k dětem nejsou nákladné pomůcky, hračky a nábytek, i když to tak z příspěvků na Instagramu často vypadá. Základem je přístup k dítěti jako k bytosti, která se aktivně podílí na svém vývoji. Rodič dítě nemusí nic učit, pouze podporuje jeho přirozenou zvídavost a zajišťuje mu bezpečí a vhodné podmínky. Dítě se totiž učí rádo a dobrovolně a v různých fázích svého vývoje má zájem učit se různé dovednosti, které v tu chvíli zpravidla ovládne snadněji než jiné, které bychom mu „nutili“. Co bychom tedy měli jako rodiče dětem dopřát na místo drahých Montessori pomůcek?
- Klidné prostředí s přiměřeným množstvím podnětů
- Volnost pohybu
- Respekt
A jak by to mohlo vypadat v praxi?
Klidné prostředí s přiměřeným množstvím podnětů zajistí, že dítě má možnost se soustředit na to, na co potřebuje. Dětský pokojíček může být vybavený docela jednoduše, jen malým množstvím nábytku a dekorací. Zrovna tak hraček potřebuje dítě v danou chvíli po ruce jen několik. Velmi důležitý je okamžik, kdy se dítě začne nějaké hračce nebo aktivitě věnovat – v tu chvíli je ideální do hry nijak nezasahovat, neradit, nelákat pozornost k jiným hračkám a jen pozorovat. Děti totiž přirozeně dokážou dosáhnout stavu naprostého soustředění, které je nám dospělým velmi vzácné. Pokud tento jejich stav dokážeme nerušit, je větší šance, že ho dokáží dosáhnout i v dospělosti. A je dokázáno, že právě v tomto stavu „ponoření se“ do úkolu, který člověk řeší, přicházejí velké myšlenky. Pokud je dítě u aktivity nešťastné, protože se mu nedaří, můžete mu ji zkusit předvést a poté se opět stáhnout do ústraní. Předvádění aktivity by mělo být s minimálním slovním doprovodem, protože pro děti je těžké soustředit se najednou na to, co děláte rukama a na to, co říkáte. A pokud se ukáže, že je aktivita pro dítě složitá, zkuste jí opustit a následně se zamyslet, zda by se dala zjednodušit tak, aby ji dítě zvládlo.
Velmi často se děti starší cca 12 měsíců snaží být jako dospělí. Rodiče jsou pro ně něco jako božstva a děti chtějí napodobovat vše, co dělají. V silách drtivé většiny rodičů není zapojení dětí do všech činností, ale vězte, že čím víc dítě zapojíte, tím většího parťáka z něj brzy budete mít. Můžete si spolu ráno vybrat oblečení, učesat se, umýt si zuby, nachystat snídani….a brzy zjistíte, jak velmi samostatné dokáže třeba již dvouleté dítě být. Čas, který jste mu věnovali u společných aktivit se vám nyní začne vracet i s úroky.
K tomuto bodu bych na závěr ještě ráda uvedla, že je samozřejmě možné za Montessori hračky a vybavení utratit klidně i desetitisíce korun. Na druhou stranu ale můžete v klidu praktikovat Montessori přístup aniž byste měli vyšší vydání než při běžné výchově dítěte – mnohé aktivity si můžete připravit sami z věcí, které máte doma. Spousta z nich se dá pořídit jen za pár korun. A pak jsou samozřejmě i takové, kde se investice vyplatí, ale prakticky nikdy není nezbytná. O tom možná jindy v samostatném článku.
Pokud byste si přece jen rádi některé Montessori hračky vyzkoušeli, můžete to za zlomek pořizovací ceny udělat u nás na www.toysandstories.cz, kde hračky půjčujeme. Vyberete si je online a druhý den je máte doma (:
Co byste si měli představit pod pojmem volnost pohybu? Přesně to, co říká (: Jde o to dopřát dětem již od narození co největší svobodu pohybu. Samozřejmě se stane, že si potřebujete něco nachystat nebo zařídit a dítě na chvíli odložíte do postýlky, houpačky, lehátka nebo podobně. Svalový tonus malých dětí ale zejména v prvním roce života prochází velmi dynamickým vývojem, kdy se z malého a téměř nepohyblivého tvorečka stane dítě, které stojí a v některých případech i chodí. Pro tento vývoj je bezvadné, když je možnost pohybovat se co nejméně omezována. Zejména ve fázích, kdy dítě začne lézt, stavět se a neuměle chodit, je to pro rodiče o nervy, ale pro děti je zásadní, aby dosáhly jistoty a kontroly nad vlastním tělem. Navíc čím svobodněji se dítě může pohybovat, tím lépe vnímá prostor a z prováděných studií se zdá, že volnost pohybu souvisí i s kvalitním abstraktnm myšlením, představivostí.
V domácím prostředí je ideální vytvořit alespoň malý koutek, kde se dítě může pohybovat bez omezení – kde nejsou nebezpečně vysoké předměty, zrcadla hrozící rozbitím a dítě ak neustále nemusí slyšet jeden zákaz za druhým. Důležité také je, přistupovat k dítěti s tím, že mnohé dokáže zvládnout. I když to pro rodiče často není jednoduché a vyžaduje to nervy z oceli. Například když bude chtít dítě slézt z pohovky, pomožte mu natočit se nožkama napřed a chytejte ho, kdyby se začalo kutálet dolů. Ale dejte mu příležitost si činnost vyzkoušet pod dohledem a v bezpečí. A klidně ho pak na pohovku vraťte znovu a znovu ho nechte slézt. Mluvte na něj klidně, jednoduše. Pokyny dávejte ideálně jednoslovné, snadněji se na ně bude soustředit. Uvidíte, že za pár dní se bude umět dostat z gauče bezpečně samo (což ale neznamená, že už si ho nemusíte všímat). Dítě tak získává důvěru ve vlastní tělo a z rodiče má parťáka, který mu pomáhá s tím, co ještě neumí samo.
A jak je to s tím respektem? Respekt je něco, co si zaslouží každá živá bytost. Kromě hadů. A pavouků (: Mluvíte s respektem sami se sebou? Mluvíte s respektem se svým partnerem?
Před časem jsem někde četla větu, která mě zaujala a kterou si často připomínám. Bylo to něco ve smyslu: „Mluvte se sebou tak, jak byste mluvili se svojí nejlepší kamarádkou“. Jak byste mluvili s kamarádkou, kdyby nestihla vyřídit všechno, co si na dnešek naplánovala? Byli byste na ní naštvaní? Vynadali byste jí? Nebo byste jí řekli, že se nic neděje a zbytek může vyřešit zítra a nalili byste jí sklenku vína? Jak byste s ní mluvili, kdyby nestilhla zhubnout do plavek? A co řeknete v duchu ve stejné situaci sami sobě?
Tuhle strategii se teď snažím aplikovat i na syna. Často se mi to daří, občas vyšumím. Ale pracuji na tom. Respekt ve vztahu k dítěti není nic, čím byste ho mohli rozmazlit. Neznamená to, že dítě nemá pevné hranice, které nesmí překročit. Ale znamená to, že dítě má nárok na klidnou komunikaci stejně jako dospělý a vysvětlení toho, co se kolem něj děje. A zvýšený hlas se používá jen když není zbytí (dítě běží pod auto) nebo už prostě není kde brát (:
Výchova v souladu s Montessori principy si klade za svůj primární a nejvyšší cíl vychovávat z dětí samostatné jedince plné důvěry v sebe sama, ve vlastní schopnosti a samostatnost. Vychovávat z dětí dospělé s respektem k ostatním lidem a světu okolo sebe.
Pokud vám celý tenhle koncept připadá moc složitý, zkuste si vybrat jen jednu činnost, do které byste svoje dítě mohli zapojit. Zamyslete se nad tím, co je k jejímu zdárnému zvládnutí potřeba a vše si v klidu připravte. Můžete například na dostupné místo připravit hromádku čistých plenek a krém proti opruzeninám a společně s prckem pro ně chodit, když je potřeba přebalit. Za pár dní vám plenku i krém přinese sám, uvidíte. A jakou z toho bude mít radost.
V každém případě nemějte obavy, že byste měli vše najednou začít dělat jinak. Můžete jít klidně činnost po činnosti. Většina rodičů je naprosto ohromená, když vidí, jak schopné a šikovné je malé dítě, které byli zvyklí plně servisovat (: Tak tomu zkuste dát šanci a podělte se o svoje zkušenosti v komentářích.
Krásný den,
Martina
Vývoj směrem ke konstruktivní (spolu)práci